O svobodu je třeba bojovat neustále

Mým celoživotním krédem je, že člověk se nikdy nesmí smířit s jakoukoli formou útlaku, totality a potlačování svobody jednotlivce.

Byla jsem takto vychována, ale zároveň jsem vyrůstala v období komunismu, takže jsem si oba přístupy mohla porovnat na vlastní kůži. Velmi rychle jsem pochopila, co je mi bližší a za co chci po celý svůj život bojovat. Nesmírně si vážím všech lidí, kteří neváhali svobodě a ochraně práv člověka obětovat mnohé, často i cenu nejvyšší, svůj život. Nebýt těchto lidí, je velmi pravděpodobné, že bychom dnes žili pod nadvládou jiného státu nebo nějaké formy diktatury.

I proto jsem s kolegy založila a aktivně se věnuji občanskému sdružení Publicum commodum, které se zaměřuje na narovnávání křivd a práv způsobených totalitní režimem účastníkům II. a III. odboje. Jsou to lidé, na něž se bohužel zapomíná, naše společnost trpí ztrátou historické paměti. Přitom jde o hrdiny, kteří pro nás s nasazením vlastního života pomohli vybojovat svobodu. Mnoho těchto lidí, zejména židovské národnosti, trpělo v koncentračních táborech v průběhu II. světové války. Řadu z nich potom pronásledovali i komunisté. Političtí vězni, pétépáci a další občané, kteří snášeli útrapy a často umírali jen kvůli svému přesvědčení a lásce ke svobodě, jsou pro mne symbolem obrovské osobní statečnosti a zároveň také zrůdnosti totalitních režimů. Zaslouží si naše ocenění, poděkování a pomoc. Zároveň by měli být mementem pro naši i další generace, abychom si pamatovali, jak moc je svoboda a demokracie cenná.

Dnes totiž si jí lidé přestávají vážit. Zapomínají na to, jak se žilo před listopadem 89, kdy se všichni báli říkat nahlas, co si mysleli, nemohli svobodně studovat či cestovat. I proto jsem si nesmírně vážila toho, že jsem byla za ODS nominována do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Jsem přesvědčena, že je naší povinností nikdy nezapomenout na hrůzy totality a předávat toto vědomí i dalším generacím. Svoboda je totiž stále v ohrožení. Neustále se objevují nejrůznější populisté a lidé, kteří mají tendence uchvátit alespoň kus této naší svobody pro sebe a oligarchizovat naši politiku.

Pamatujme na to prosím, a to zejména vždy při volbách. Ty nejbližší jsou už za pár dní, 10. a 11. října.    

Jaroslava Janderová