Praha 1 je na očích a o to právě jde

O tom, proč tvoří graffiti, co je to legál, crew a piece a proč je Praha 1 pro writery atraktivní místo, se s námi podělil pětadvacetiletý sprejer z Prahy, který v rozhovoru vystupuje pod přezdívkou Speaker (Mluvčí).

Jak ses ke graffiti dostal?

Přived mně k tomu starší brácha a jeho kámoši. S nimi jsem začínal dělat první jednoduchý věci. Časem mě vzali do své crew (skupina sprejerů) a začal jsem se věnovat větším piecům (dílům). Věnuješ se legální nebo nelegální tvorbě? Dělám obojí, i když teď už převažuje legál. Ale pořád si občas v noci vyrazím pro adrenalinovou injekci do ulic. Je to jako droga. Ale už jsem se někam posunul, chci dělat složitější a větší piecy. K tomu je legál lepší, je na to čas a klid, nemusíš pořád hlídat policajty. A taky se na tom občas dá i vydělat, v ilegálu jen platíš za barvy, pokuty atd.

Co znamenají tzv. tagy, tedy ty nechvalně známé čmáranice na fasádách, dveřích, vlacích?

Ty vidíš čmáranici, já podpis autora. Začínají tak prakticky všichni writeři. Jde o to, dát o sobě vědět, označkovat si území. Drtivá většina lidí, pokud u graffiti vydrží, se ale postupně posune k sofistikovanější a daleko složitější tvorbě.

Proč je Praha 1 pro sprejery tak atraktivní?

Je na očích. Víš, že když tam něco uděláš, uvidí to mnohem víc lidí, než někde na periférii. Taky je samozřejmě dostupná. Ale upřímně, většinu toho co vidíš v Praze 1, dělají začátečníci. Moc větších pieců tady neuvidíš.

Dokážou sprejeři pochopit, že se lidem nelíbí mít postříkanou zeď?

Mladí, kteří bombí všechno kolem, asi ne. Ale sám na sobě pozoruju, že s věkem se to mění. Graffiti je svoboda, když teď něco dělám, tak jedna z motivací je, aby to vydrželo. Když někomu postříkám dveře, tak to hned smaže a je akorát naštvanej. V tom nevidím smysl.