Buďte na Prahu 1 pyšní

Ivan Hašek je česká fotbalová legenda. Hrál za Spartu, prosadil se ve Francii i v Japonsku. Velké úspěchy zaznamenal i jako fotbalový trenér. Momentálně rozhovory nedává, protože mu vadí nefér jednání novinářů. Pro časopis Jednička ale udělal pár dní před odletem na své další zahraniční angažmá výjimku. Možná i proto, že se jednalo o rozhovor poněkud netradiční. S Ivanem Haškem jej totiž vedl jeho dlouholetý kamarád, zastupitel Prahy 1 Martin Skála. 

Ivane, ty ses pár dní před naším rozhovorem vrátil z Kataru, kde jsi podepsal novou smlouvu. Řekneš nám, kde tedy budeš od příští sezóny trénovat? 

Je to pravda, po dvou letech se opět vracím k trénování, podepsal jsem smlouvu s katarským týmem Qatar Sport Club z hlavního města Dauhá. Teď budu trávit ještě pár dní v České republice, ale zhruba v polovině června již odlétám. 

Měl jsi i jiné nabídky? 

Ano, nedávno mě oslovila tvoje milovaná Bohemka. Ta nabídka mě moc potěšila a velmi vážně jsem o ní uvažoval. Nakonec jsem dal přednost zahraničí, ale platí, že Bohemka je mi velmi sympatická a spolu se Spartou jsou to jediné kluby u nás, kde bych si uměl sám sebe představit na trenérském postu. 

Ty už znáš prostředí arabských zemí, prozradíš nám nějaké zajímavosti, které život a práce tam přináší? 

Z pohledu fotbalového trenéra je nejzajímavější asi to, že se jedná o země, kde hraje významnou roli islám, takže se časy tréninků i zápasů a vůbec celý denní režim přizpůsobuje modlitbám. Velmi specifické je potom období ramadánu, kdy mohou hráči trénovat i jíst až pozdě večer, což je samozřejmě komplikace, ale k těmto zemím to zkrátka neodmyslitelně patří. 

Veřejnost tě zná jako fotbalového hráče, trenéra i funkcionáře. Která role ti byla nejbližší a v čem jsou největší rozdíly? 

Na fotbale je nejkrásnější, když ho hraješ. Ale věk samozřejmě nejde zastavit a jsem šťastný, že mohu být u fotbalu i nadále. V trénování jsem se našel a maximálně mne naplňuje. Baví mne práce s hráči při tréninku, komunikace s nimi a pochopitelně i emoce při zápasech. Naopak má funkcionářská epizoda bylo šlápnutí vedle. Vím s naprostou jistotou, že fotbalovým funkcionářem už nikdy nebudu. 

Co je podle tebe nejdůležitější vlastnost fotbalového trenéra? 

Z mých hráčských i trenérských zkušeností je to jednoznačně schopnost komunikace s hráči. Můžeš mít skvěle zvládnutou teorii a taktiku a úžasné vize, jakým stylem má mužstvo hrát, ale pokud to nedokážeš hráčům vysvětlit tak, aby to správně pochopili a uvěřili, že jim plnění pokynů pomůže k úspěchu, tak se výsledek nemůže dostavit. 

V čem se nejvíc změnil fotbal od doby, kdy jsi aktivně hrával? 

Dnes je vše rychlejší, tvrdší, zápasy jsou intenzivnější, na všechno je mnohem méně času. Hráči jsou na tom mnohem lépe fyzicky, ale na druhou stranu mám pocit, že se z fotbalu trochu vytratila kreativita, nečekaná řešení. Dnes hraje mnohem méně mazaných fotbalistů, kteří dokážou soupeře překvapit. 

V očích českých fotbalových fanoušků jsi neodmyslitelně spjatý se Spartou Praha, která ti určitě letos udělala radost. Jaké vidíš hlavní důvody jejího vzestupu? 

Tým se konsolidoval, Sparta má skvělé trenéry, kteří dostali od vedení prostor ke koncepční práci, a ta přinesla ovoce. Jsem přesvědčen, že pokud Sparta tenhle tým udrží ještě nějaký čas pohromadě, tak se bude i nadále zlepšovat, a nejenže se může po letech opět kvalifikovat do Ligy mistrů, ale může se v ní i slušně prosadit. Spartě neustále fandím a úspěchy jí strašně moc přeju. 

Fanoušky určitě zajímá, zda bys rád někdy v budoucnu Spartu opět trénoval? 

Sparta je Sparta. Říká se, že trénování Sparty se neodmítá a je to pravda. Jak už jsem řekl, u nás si dovedu představit, že bych trénoval pouze Spartu nebo Bohemku. Uvidíme, co budoucnost přinese. Spartu teď trénuje Víťa Lavička, kterému moc držím palce. Na mě teď čeká již zmíněné angažmá v Kataru. 

Sparta sídlí na Letné, což je jen kousek od Prahy 1, jejímž jsi občanem. Co pro tebe naše městská část znamená? 

Praha 1 je nejkrásnější místo na světě. Vždycky když jsem v zahraničí, tak se obrovsky těším domů. Ve světě jsou pochopitelně krásná místa, moře, ale doma je doma. Mám rád atmosféru, která tady panuje, českou náturu a pochopitelně tady mám rodinu a spoustu kamarádů, které vždycky rád vidím. 

Na závěr tě poprosím o pozdrav a vzkaz čtenářům našeho časopisu Jednička. 

Všechny čtenáře Jedničky a občany Prahy 1 moc zdravím, a pokud mám něco vzkázat, tak aby byli na svůj domov pyšní, protože je opravdu na co. Máme opravdu štěstí, že si můžeme každý den užívat tu krásu, kterou centrum Prahy nabízí. Jít se projít uličkami Starého Města je ten nejlepší relax.