Muzika je jeden z posledních čistých komunikačních nástrojů

O tom, jaké je to vyrůstat na Praze 1, tvořit s kapelou desky i zahrát si na jednom pódiu s fotbalovou hvězdou, nám v rozhovoru vyprávěl zpěvák populární hudební skupiny Eddie Stoilow, Jan Žampa.

 Jste frontmanem hudební kapely Eddie Stoilow, co je u vás v kapele nového? 

Tak máme nového bubeníka, mladou krev. Jmenuje se Marek Fryčák. Jinak se tolik nového neděje. Jsme bez ponorky už zázračných dvanáct let, je to super pocit a vážím si toho, když vidím občas v zákulisí, jak to chodí mezi ostatními. Baby Tour k nové desce bylo úspěšné. Zakončili jsme ho ve vyprodaném Lucerna Music Baru a teď se chystáme na další koncerty a letní festivaly. 

Prezentujete se jako kapela jiné reality. Jaká je tedy ta vaše realita? 

Naše realita je multižánrovost, pokora, rodinná vazba a vnímáme muziku jako jeden z posledních čistých komunikačních nástrojů dnešní doby. 

Vaše poslední deska se jmenuje SORRY, na obalu je i váš syn. Muzikanti často o desce říkají, že je to jejich dítě. Lze to porovnávat s narozením opravdového potomka? 

Určitě lze. Naše tvorba není vypočítavá, je dost osobní. Každá deska je potomek, co tady zůstane. 

Jak vůbec u Eddie Stoilow vypadá proces zrodu nové desky? 

Je to různé. Buď se sebereme a jedeme na nějaký statek s nástroji na soustředění, kde nejsou povoleny mobilní telefony a nic podobného. Tam celé dny jamujeme a skládáme. Nebo vezmeme jen klavír u mě v obýváku, otevřeme dobré červené a vždy z nás něco vypadne. Většinou až, když už chceme končit. 

Časopis Jednička vychází na Praze 1, kdy jste naposledy na jedničce hráli? 

Naposledy na Běhu pro gorily nebo Evropském dnu bez aut před Rudolfinem. Skvělá akce v krásném prostředí. 

Vy osobně jste v centru Prahy vyrůstal, je to pro vás i nadále speciální místo? 

Ano, hodně času jsem jako malý trávil v Široké ulici. Vždy to tam na mě působilo mysteriózně a silně. Fascinovala mě architektura, specifická vůně domů a podobné věci, co si z dětství lidi většinou pamatují. 

Nemůžu se nezeptat na moment, kterým se kapela Eddie Stoilow dostala i do povědomí lidí, kteří hudbu tolik nesledují, a sice na spolupráci s brankářem Petrem Čechem. V čem to kariéru kapely nejvíce poznamenalo? 

Je to krásný bonus na přátelské bázi. Petr je kamarád s kolegou klavíristou, dali jsme si jednu zkoušku a bylo to tak fajn, že jsme se rozhodli pokračovat. Nehledáme v tom medializaci, ačkoliv je, jak jsme zjistili za pochodu, velmi těžké se jí vyhnout. Po odehraném koncertu s Petrem, ať na Rock for People nebo v nějakém klubu, nám chodí zprávy například z Tokia nebo Mongolska (úsměv). Petr je velmi talentovaný a dříč k tomu. 

Je členům Eddie Stoilow fotbal blízký? Zkusili jste si třeba kopnout na Petra Čecha penalty? 

Po pravdě nám moc blízký není. Ale když pak máte kamaráda, co s vámi hraje na bubny, a vidíte ho, jak chytá na stadionu před 120 000 lidmi, tak to samozřejmě sledujete a držíte mu palce. Na penalty se letos chystáme (úsměv). 

Fotbal se hraje na stadionech, jsou takové prostory i vaší metou pro koncerty, nebo se cítíte lépe v klubech a menších halách? 

Každé má své. Už jsme na pár stadionech a velkých akcích hráli. Má to své kouzlo, ta masa lidí, stejně tak jako obýváková nálada, když se hraje více komorně v klubu. To je zase něco jiného. Obě varianty nás baví. 

Na závěr mi dovolte, abych vám i kapele popřál do budoucna hodně štěstí a zeptal se, na co se můžou v nejbližší době vaši fanoušci těšit? 

V nejbližší době hrajeme společný koncert s britskou kapelou Kosheen 15.5 ve Forum Karlín, dále na Tattoo convention v Praze a čekají nás festivaly jako Sázavafest, Colours of Ostrava, Otvírák a další. Budeme rádi, když se na nás naši fanoušci přijdou podívat.