Praha nesmí usnout na vavřínech

Že je naše hlavní město a zejména jeho centrum jedním z nejkrásnějších míst světa, víme všichni, kdo tu bydlíme. Vědí to pochopitelně i turisté, kteří k nám každoročně přijíždějí v milionových počtech a přivážejí tolik potřebné finanční prostředky. Bylo by ovšem fatální chybou myslet si, že tomu tak bude i nadále bez toho, abychom se o to museli přičinit a nabízet stále více a více. Konkurence turistických destinací je totiž obrovská a stále roste. „Nabídka pro turisty se neustále rozšiřuje, lákadel přibývá. Na turistický ruch se dnes zaměřují i města, o kterých ještě před pár lety vědělo jen jejich nejbližší okolí. Stojíme před velkým úkolem - udržet se na špici, aby turistů v Praze neubývalo. Proto musíme být schopni vytvářet i další důvody, proč by měli přijet právě k nám. Nemyslím si, že bychom měli následovat Londýn, který je proslulý brutálním nástupem moderní architektury, ale zároveň není možné rezignovat na pověst Prahy jako města, které vždy udávalo trendy v architektuře v mezinárodním měřítku,“ říká bývalý starosta a dnes zastupitel Prahy 1 Filip Dvořák. 

Odborníci dlouhodobě upozorňují na skutečnost, že v Praze nevznikají nové zajímavé stavby, které by mohly oslovit a přilákat turisty a také Praze vrátit její proslulost právě na poli progresivní architektury. Zde nelze nepřipomenout nejen období secese, ale také období kubismu, kdy Praha byla jednoznačným avantgardním lídrem světové architektury. Bohužel jedinou významnou moderní stavbou z posledních let, která je turisty vyhledávána, je Tančící dům. Ten byl svého času přijímán také rozpačitě s typickou pražskou odmítavostí (ostatně jako kdysi třeba i Obecní dům, dnes národní kulturní památka, nebo Plečnikovy stavby) a dnes je jedním z turistických cílů, který významně pomohl oživit nábřeží od Národního divadla směrem k Jiráskovu mostu. 

Inspirací Graz či Bilbao 

Snahy o rozvoj a vybudování zajímavých moderních staveb v centru Prahy často narážejí na nevoli památkářů a stereotypní tvrzení, že se moderna do historické zástavby nehodí, bude narušovat harmonii a kazit panorama. Údajně by navíc došlo ke střetu s organizací UNESCO, na jehož seznam světového kulturního a přírodního dědictví bylo historické jádro Prahy zapsáno v roce 1992. Příklady ze zahraničí však ukazují, že opak může být velmi snadno pravdou. Příkladem je rakouské město Graz, jehož centrum je rovněž pod ochranou UNESCO a to od roku 1999. Přesto paradoxně ve stejném roce zde byla vypsána architektonická soutěž na výstavbu Domu umění, tzv. Kunsthausu, jejímž výsledkem je dnes úchvatná progresivní budova od architektů Petera Cooka a Colina Fourniera, která je přitom zasazena přímo do historického centra na břehu řeky Mur. Jakkoli je budova Kunsthausu v kontrastu s okolní zástavbou, patří dnes k dominantám Grazu a využívají ji nejen kulturní organizace, ale i soukromé komerční subjekty k pořádání stovek akcí. Kunstahus se stal místem setkávání, diskusí a osvěty a významným způsobem oživil i turistický ruch ve městě. „V případě Domu umění v Grazu jde o krásný příklad toho, že to jde, pokud existuje vůle, odvaha a nechybí vize. Zároveň je to zdvižený prst pro Prahu, že o turisty se dnes velmi dravě perou i města, která jsou svým významem i rozlohou mnohem menší. Podobným příkladem je třeba i španělské Bilbao, které před postavením futuristického Guggenheimova muzea znali možná jen fotbaloví fanoušci a badatelé osudu Basků. Dnes je díky unikátní stavbě cílem statisíců turistů,“ upozorňuje Dvořák. 

Oživme Dvořákovo nábřeží 

V centru Prahy přitom stále existují místa, která jsou stranou zájmu turistů a doslova se nabízejí pro oživení zajímavým architektonickým projektem. Ukázkovým příkladem je prostor na konci Revoluční ulice u nájezdu na Štefánikův most, kde v dobách komunismu stával pomník Jana Švermy. Dnes je zde jakýsi miniparčík, který je vyhledáván prakticky výhradně bezdomovci a je občas nazýván nejlevnější noclehárnou Prahy. To je to místo, které se přímo nabízí, aby zde vznikla zajímavá stavba, která by lokalitu oživila a dotvořila trojúhelník, jehož další vrcholy tvoří Tančící dům a Pražský hrad. Přirozeně by se tak vytvořila další turistická trasa po Dvořákově nábřeží a přilehlými uličkami, které ukrývají například trochu pozapomenutý poklad, kterým je Anežský klášter. „Dovedu si představit, že by zde vznikla architektonicky zajímavá, významná veřejná stavba, která by lokalitě obrovským způsobem pomohla. Dnes totiž turisté z Náměstí republiky dojdou maximálně do Dlouhé ulice a tou pokračují směrem na Staroměstské náměstí. K řece se v této části nevydá téměř nikdo. Praha by sice přišla o malý kousek zeleně, ale jsem přesvědčen, že přínos by tuto ztrátu mnohonásobně vynahradil. Lokalita by se oživila, turisté by sem přinesli peníze, zvýšila by se bezpečnost, ale zároveň i atraktivita celé Prahy, protože moderní architektura přiláká zase trochu jiný typ turistů,“ vysvětluje Filip Dvořák.