Centrum je stále zamořeno reklamou. Kdy se to konečně změní?

Historické centrum Prahy nenabízí očím svých obyvatel i návštěvníků pouze nádherné domy, paláce, kostely, věže, mosty a malebné uličky. Ze všech stran na nás vykukují reklamy všech možných typů, barev, velikostí a tvarů. Této záplavě zcela chybí řád a vkus a zároveň potřebná povolení. „V roce 2009 jsem inicioval zadání studie venkovní reklamy na území Prahy 1. Výsledky byly alarmující. Ukázalo se, že drtivá většina reklam je umístěna nelegálně. Bohužel po volbách už jsme neměli možnost posunout se dále,“ říká bývalý starosta, dnes zastupitel Prahy 1 Filip Dvořák (ODS). Zdá se, že by se však mohlo začít blýskat na lepší časy. Do boje konečně vytáhli památkáři. Když se rozhlédnete po jakékoli frekventovanější ulici v centru, zjistíte, že jsou reklamy všude. Ve výkladech obchodů, na sloupech veřejného osvětlení, autobusových zastávkách, na fasádách domů, nad vaší hlavou i pod vašima nohama. Podobně nepřehledná je i legislativa, která tuto oblast upravuje. To je zřejmě kombinace hlavních důvodů, proč se tento problém zatím nedaří řešit.

Památkáři do boje

Možná vůbec nejrelevantnější institucí, která má s reklamou v historickém centru co do činění, je Odbor památkové péče pražského magistrátu. Prakticky všechna reklamní zařízení nebo stavby pro reklamu v centru totiž dle zákona vyžadují jeho povolení. Problém je, že ho vesměs nemají. Ani o něj nikdo nežádal. Proto teď památkáři přicházejí s rezolutním postupem. Vypracovali manuál, který by měl pomoci s nelegální reklamou skoncovat. „Cestu vidím jak v dobré komunikaci mezi magistrátem a městskými částmi, tak i ve zlepšení předávání informací mezi těmito institucemi,“ říká Jiří Skalický, ředitel magistrátního odboru památkové péče. Venkovní reklamou se totiž dle platné legislativy zabývá také například odbor živnostenský, dopravní nebo stavební úřady. Památkáři už zároveň začali vyzývat majitele reklamních zařízení, aby všechny nepovolené reklamy odstranili. Týká se to například i poutačů na sloupech veřejného osvětlení, které provozuje společnost Eltodo, nebo plachtových převěsů nad magistrálou. Úředníci budou podle vyjádření Skalického nekompromisní, a pokud nebudou zadavatelé a majitelé reklamních zařízení spolupracovat, hrozí jim vysoké pokuty.

Pokračování se nekoná

Studie reklamy na území Prahy 1 měla odpovědět na několik klíčových otázek. Radní zajímalo, jaké instituce a úřady hrají hlavní roli v procesu povolování umístění reklam na území Prahy 1 a zda může celý proces ovlivnit městská část. Součástí studie byl rovněž popis postupu proti nelegálně umístěným reklamám a návrh na jeho vylepšení. V neposlední řadě materiál obsahoval rovněž terénní audit, který zkoumal, kolik procent reklamy v ulicích postrádá potřebná povolení. Výsledek? Zhruba 90 procent veškerých reklam je nelegálních. „Studie měla být začátkem procesu, na jehož konci by byla jasná a přehledná pravidla pro umisťování reklamy na území Prahy 1 včetně jednotné grafické podoby, jako je tomu v mnoha památkových centrech měst v západní Evropě,“ vysvětluje Dvořák, který je přesvědčen, že tento boj stojí za to bojovat a lze v něm zvítězit. „Nelze to zařídit přes noc. Bude to tvrdá práce, ale jde to. Naše studie ukázala, že i stávající legislativa dává dostatečné možnosti. Jde hlavně o vůli politiků, dobrou spolupráci všech dotčených úřadů a vyžadování dodržování zákonů,“ uvádí Dvořák. Právě politická vůle však může být slabinou. Když se po volbách vyměnilo vedení radnice Prahy 1, na předchozí práci se nenavázalo a věc usnula. Teď se zdá, že do boje aktivně nastoupili památkáři.

Zkušenosti předků

Vždy, když si panovník potřeboval ohlídat, že poddaní sami dohlédnou na správnou činnost jeho úředníků, tak k takové činnosti přiřadil i daň. Zářným příkladem pro současnost může být František I., který jednak vydal patent pro přesné zaměření pozemků, na jehož základu dodnes existují katastrální mapy, ale pro kontrolu, že zeměměřiči pracují řádně a úředníci vše správně evidují, zároveň přiřadil k změřenému majetku i daňovou povinnost. A kdo by chtěl platit víc, než je správné? Nikdo. Jednoduchý kontrolní mechanizmus. Proto by snad mohla být i jedna z cest k jednoduché kontrole reklamy ve veřejném prostoru její zatížení daní. Uvalení daňové povinnosti na šiřitele reklamy. Vlastní daň by nemusela být nijak finančně náročná, ale bylo by to jednoduché vnesení evidence do reklamního chaosu. Jen na okraj. Pokud budete někdy pobývat v Itálii, všimněte si. I každý plakát na sobě už mnoho let musí nést evidenční nálepku příslušného úřadu.