Dlouhodobě volné nebytové prostory nabídneme k prodeji

Praha 1 stále vlastní mnoho desítek nebytových prostor, se kterými si neví rady. I přes snahu o nalezení nájemce zejí již roky prázdnotou. Jedná se zejména o různé sklady a malé prostory v přízemí či podzemí bytových domů, které nejsou vhodné pro komerční využití, a proto o ně není zájem ze strany podnikatelů. Pro městskou část to znamená, že na každoročních poplatcích za tyto nevyužívané prostory přichází o miliony korun. Tuto situaci považuji za neúnosnou. Řešení vidím v nabídce těchto prostor k prodeji, přičemž přednostní právo odkupu by získali majitelé, popř. SVJ z domu, kde se dotčená nebytovka nachází.

Praha 1 je z realitního pohledu mimořádně lukrativní lokalitou. Ceny bytů se zde drží vysoko nad průměrem. Mít obchod, kancelář, restauraci či bar na prestižní adrese je snem mnoha podnikatelů, což pochopitelně zvyšuje i cenu nájmů nebytových prostor. Městská část Praha 1 získává ročně z pronájmu nebytových prostor částku kolem 700 milionů korun, což tvoří logicky zcela zásadní příjmovou položku v rozpočtu.

Praha 1 ročně platí miliony

Bylo by však chybou domnívat se, že takto idylická situace panuje v případě každé ulice, domu a nebytového prostoru na jedničce. Při pohledu do evidence nebytových prostor v majetku městské části totiž zjistíme, že jsou zde desítky nebytových prostor, které jsou dlouhé roky prázdné a chátrají. Takové prostory nejenže nepřinášejí do kasy městské části žádný příjem, ale naopak jejich vlastnictví znamená pro Prahu 1 náklady ve formě poplatků do fondu oprav a podobně. V souhrnu u všech dlouhodobě volných nebytových prostor jde ročně o miliony korun, které musí městská část zaplatit, aniž by z toho měli její občané jakýkoli užitek.

Přednost pro majitele domů a SVJ, cena musí být rozumná

Jsem přesvědčen, že tuto neutěšenou situaci je třeba změnit a nabídnout uvedené nebytovky k prodeji, primárně vlastníkům domů, v nichž se nacházejí, popř. Sdružení vlastníků jednotek. Lidé bydlící v domě, kde se nachází volný nebytový prostor, by jej mohli využívat například pro uskladňování popelnic, kočárků či jízdních kol, případně by prostor mohl sloužit pro pořádání domovních schůzí a další účely. Je zřejmé, že bude muset být vytvořen mechanismus, na jehož základě bude stanovena nabídková cena za každý konkrétní nebytový prostor. Logika věci však velí, aby cena byla zejména pro místní velmi příznivá. Osobně jsem přesvědčen, že je v jednoznačném zájmu městské části, aby se těchto prostor a s nimi souvisejících závazků co nejrychleji zbavila, proto budu prosazovat, aby stanovená cena nebyla svou výší pro majitele či SVJ překážkou odkupu. Vyjdeme tím vstříc občanům, kteří často podobný prostor ve svých domech potřebují. Navíc je zřejmé, že pokud si například vlastníci jednotek prostor, který v současnosti chátrá, společně koupí, budou ho chtít využívat a tím se o něj logicky také starat. V neposlední řadě se městské části uleví o nutnost platit ročně významné finanční prostředky v podstatě za nic, a ty tak budou moci být využity na jiné, užitečnější účely.

Michal Valenta