Václavské náměstí musí být pýchou, ne ostudou

Osobně považuju Václavák za nejvýznamnější náměstí České republiky.

 

Jeho význam byl potvrzen demonstracemi v listopadu 1989, kdy Češi jasně ukázali, kde chtějí vyjadřovat svou vůli. O tuto pozici se Václavské náměstí po desetiletí přetahuje se Staroměstským. Zatímco Staromák dostal svou šik podobu již v roce 1985, kdy zde vznikla pěší zóna, a dnes je jednou z hlavních chloub Prahy, Václavák je považován spíše za ostudu. Na náměstí se vždy lidé setkávali, obchodovali a zastavovali se. Václavák toto bohužel popírá. Jde však o tak významnou lokalitu, že si zaslouží stejnou péči jako například již zmíněné Staroměstské náměstí.

V roce 2005 jsem proto inicioval architektonickou soutěž na jeho budoucí podobu. Zvítězil návrh architekta Cíglera, jehož vize nádherně a přitom jednoduše naplnila princip zadání – maximum plochy pro pěší, vymístění parkujících aut pod zem, maximum zeleně a optimalizace počtu stánků. Od roku 2005 probíhají přípravné práce, blíží se vydání územního rozhodnutí na dolní část po Jindřišskou a Vodičkovu. Chci se zasloužit o to, aby byl tento plán co nejdříve realizován. Výrazným způsobem to přispěje ke změně standardu prostoru a zlepšení kvality obchodů, nabízeného zboží a vytvoření nového veřejného prostoru, který přiměje lidi, aby zde pobyli a nemuseli pouze zařídit nezbytné a utéct. Aby byl prostor co nejlépe dostupný, součástí Václavského náměstí by měla být i auta. Ta by však měla jezdit pouze v úzkých koridorech a parkovat pod zemí.

Filip Dvořák