Ohrožené stavby

Projekt, který dnes bohužel skomírá, byl založen na tlaku radnice na vlastníky objektů, kteří se chovají nezodpovědně.

Vlastnictví vnímám jako zavazující instituci. Pokud se rozhodnu něco vlastnit, nesu za to rovněž odpovědnost, zejména v tak unikátním území jako je Praha 1.

Ta má doslova holé ruce, ale mělo by být cílem všech, aby v Pražské památkové rezervaci byly domy ve vzorném stavu. Řekl jsem si, že nesmíme strpět výsměch vlastníků domů, kteří je nechávají chátrat. Dům Na Kocandě je smutným příkladem. Vlastnící kupují domy často bez jasné vize, a když se ukáže, že projekt není ziskový, tak ho jako nechtěného psa uvážou v lese a čekají, až dům spadne.

To považuji za levárnu. Abychom na problém upozornili a zároveň na vlastníky vyvinuli tlak, byla založena databáze, kde byly zveřejněny údaje o takových domech. Zároveň jsem všem takovým vlastníkům poslal osobní dopis s výzvou, aby se začali o svůj majetek starat. Celkem bylo do projektu zahrnuto na padesát nemovitostí. Snahou bylo apelovat, sdělit jim, že radnici není jedno, že na své domy kašlou.

Chtěli jsme se pokusit využít aspoň vlivu městské části a případně veřejného mínění, když už městská část nemá silné donucovací prostředky. U dvou domů se podařilo dotlačit vlastníky k rekonstrukci, u několika dalších se alespoň navázala komunikace s vlastníky a věci se začaly hýbat kupředu. Současné vedení bohužel v projektu nepokračovalo. Není totiž jednoduchý, vyžaduje mnoho úsilí a výsledky jsou nejisté.

Jsem ale bytostně přesvědčen, že smysl tato snaha má, proto budu i nadále prosazovat, aby se v tomto projektu pokračovalo.

Filip Dvořák