Pro Prahu 1 je kulturní život zásadní

O možnostech městské části, podpoře klubů i spolkové činnosti na Praze 1 i nutnosti nebát se realizovat vize a činit politická rozhodnutí se v rozhovoru rozpovídala zastupitelka a předsedkyně ODS na Praze 1 JUDr. Jaroslava Janderová.  

Paní doktorko, proč je kultura pro politiky stále takovým nechtěným otloukánkem?  

Pevně věřím, že tomu tak není u všech politiků. Snad nás v budoucnu bude dost takových, kteří si uvědomují, že kultura je jedním ze základních pilířů a zároveň motorů rozvoje celé společnosti. Nicméně abych se vrátila k otázce, domnívám se, že důvodů je celá řada. Kultura jako taková je těžko uchopitelný spletenec oborů, lidí, institucí i zájmů. Navíc platí souvislost mezi kvalitou kultury a její přístupností. Masy vyhledávají kulturu nenáročnou, zatímco alternativnější a často kvalitnější formy kultury nacházejí odezvu jen u části potenciálního publika. To znamená, že podpora kvalitní kultury s sebou nenese potřebný politický kapitál a jak je známo, v naší politice bohužel často vládne populismus.  

Praha 1 je tradiční kulturní centrum, ovšem v poslední době se mi zdá, že vše směřuje k rychloobrátkové kultuře zaměřené na peněženky turistů. Co se dá udělat, aby se tento trend alespoň zpomalil?  

Je to společný úkol pro politiky na všech úrovních i provozovatele kulturních institucí. Já nemám nic proti komerční kultuře, je to podnikání a přeji každému, ať mu funguje. Navíc turisty zde chceme a vítáme. Ale v zájmu Prahy, pražských politiků i občanů by mělo být, aby zde byla zachována rozmanitá kulturní nabídka, ze které si vyberou jak turisté, tak hlavně i Pražané. To znamená, že je potřeba podporovat i nekomerční kulturu, menší formy, divadla, výstavy, kluby. Kulturní život je duší každého města a například pro budoucnost Prahy 1 jej považuji za zcela zásadní.  

Problematiku provozování malých kulturních zařízení detailně znáte. Provozujete jazz-bluesový klub Ungelt. Co je pro podobná zařízení v současnosti největším problémem?  

Vadí nám přístup magistrátu, který podobná kulturní zařízení stále méně podporuje. Došlo všeobecně k zásadnímu omezení grantů, zejména pak u těchto malých forem. Malé hudební kluby například hrají podstatnou roli v atraktivní nabídce pro zahraniční turisty, přitom nebyly vůbec zařazeny do grantového programu podpory cestovního ruchu, přičemž my jsme na něm do velké míry závislí. Poměr návštěvníků Čechů a cizinců je zhruba 30:70. U nás pořádáme jazzové koncerty, na které nikdy nebude chodit tolik lidí jako na popové hvězdy. Ale přesto jsem přesvědčena, a reakce našich návštěvníků mne v tom utvrzují, že i menší formy mají mít v pražském kulturním prostředí své místo a zaslouží si podporu. A rozhodně nemluvím jen o svém klubu, ale o desítkách menších podniků různého zaměření, s jejichž provozovateli se pravidelně setkáváme a diskutujeme. Naše problémy jsou prakticky totožné.  

Jak vnímáte situaci velkých kulturních stánků na území Prahy 1? Jaké jsou vůbec možnosti městské části v oblasti kultury?  

 

Možnosti jsou omezené, ale to rozhodně neznamená, že by nebyly žádné. Městské části mají své grantové programy, můžeme samozřejmě také přispět svým politickým vlivem, jednat s magistrátem, případně s ministerstvem kultury a dalšími institucemi. Obecně si dovolím tvrdit, že se politici často bojí učinit vizionářské rozhodnutí a v oblasti kultury obzvlášť. Je zde totiž hrozba, že by se ozvala například nespokojená skupina umělců, kteří mohou využít své popularity a mají snadný přístup do médií. Ale pokud se někdo nechá zvolit do samosprávy, musí být schopen vzít na sebe zodpovědnost a taková rozhodnutí činit, pokud jsou prospěšná. Příkladem je třeba problém opery. Já podporuji vizi, aby v Praze vznikla Metropolitní opera, která by spadala pod Magistrát hlavního města a podle vzoru například vídeňské Volksoper by se zaměřila na lehčí operní žánry. Podle mého názoru by tak mohla velmi dobře fungovat vedle Opery Národního divadla. Ale k takovému rozhodnutí je třeba politické odvahy, kterou současné vedení Prahy nemá.