Říkali mi sice pan Košťátko, ale bylo čisto!

Po dobu mého starostování Praze 1 byl úklid ulic jednou z absolutních priorit.

Moji nepřátelé sice šířili hanlivou přezdívku pan Košťátko, ale já trvám na tom, že platilo a platí: Nejprve má být uklizeno před vlastním prahem!

Dnes mohu bez uzardění říci, že se mi podařilo z toho mála, co bylo organizačně a finančně možné, vydupat maximum. Zásada se jmenovala komplexnost. Dříve se chodníky a vozovky uklízely zvlášť. Zvolil jsem takový postup, že za úklidovými četami zůstávalo opravdu čisto. Uklízelo se od fasády k fasádě a proudovou metodou. Nejprve ulicí prošli předčišťovači, uvolnili zašlou špínu, pak se uklidily chodníky a až nakonec vozovka. Na závěr se celá ulice spláchla vodou. Snaha byla co nejvíce se přiblížit systému, kterým se uklízí doma – nejdříve vyluxuju, potom vytřu. Cílem bylo, aby bylo uklizeno, ne aby se jen uklízelo. Stávajícímu vedení radnice je výsledek bohužel fuk, nemá žádné nároky na úklid. Jen se uklízí. Jsme svědky selhání systému kontroly a rezignace na náročnost na dodavatele úklidu. Špína se jen rozšmudlá. Na špinavý povrch se nastříká voda, kterou pak kartáče rozetřou. Po úklidu je vše jako na začátku. Nikdo dnes neuvidí partu metařů s košťaty, kteří drhnou vozovku.

Pokud uspěji v komunálních volbách, tak se vrátí pan Košťátko. Bez důslednosti a osobního nasazení, kterému musejí podřízení věřit, totiž nelze dosáhnout odpovídajícího výsledku. Tím výsledkem musí být opět čisté ulice Prahy 1.

Filip Dvořák